Vsadím se, že všechny ženy od pradávna zajímalo, proč jsme tolik odlišné od mužů. Zatímco žena má v sobě geneticky zakořeněnou věrnost, schopnosti odpouštět, emocionální výkyvy, silný vztah k rodině a zejména ke svým potomkům, velké sebeobětování (hlavně kariéry pro rodinu) a přitom obrovskou vnitřní sílu, která nás pohání procházet velmi těžkými životními situacemi (porod, opět starost o celou rodinu, odmítnutí ze strany rodiny, atd.).
Muži jsou postaveni na naprosto opačných principech. Geneticky mají zakořeněno rozsévat své sémě, bojovat o silnou samičku, která jim porodí nejvíce potomků, poté se po letech upnout na mladší samičku, která má taktéž tyto předpoklady, nebo ho naopak nechá odpočívat, zatímco samec ví, že si vybral pro rodinu dobrou lvici, která to zvládne i bez něj. Zní to až hanebně, ale v makroskopickém měřítku to tak prostě je. Na druhou stranu je jejich povinností postarat se o rodinu a to v jakékoliv situaci a rodina je pro ně téměř vždy základ, a to i navzdory poslušné mladé samičce, která mu dopřává potřebného relaxu.
Nedávno jsem zkoumala okrajově chromozomy a zjistila jsem, že opravdu za všechno může Y. Kromě toho mě napadla taky taková zvláštní věc- žena se skládá z čistého chromozomu X, u muže se připlete ještě podřadný chromozom Y.Vypadá to, jako by muž nakonec zmutoval ženy. Jsem zvědavá, co by na to řekla církev. :)
A další věc- pokud mi v sobě neseme pouze jednu informaci, pak je rozhodně jednodušší se v nás vyznat, než-li se vyznat v mužích- v nich se přece perou dvě základní vlastnosti!
Šikovní muži na ženský kód však přišli. Není to totiž nic těžkého. (Chci upozornit na to, že se stále ještě bavím v makru.) Pokud se díváte na Two and half men, pochopíte, že na Charlieho strategiích určitě něco je. Jedna jeho důležitá zásada, se kterou souhlasím je, že žena je bytost, která doslova vyčkává na omluvu, pokud něco poděláte. V tu chvíli dokážeme být dokonce tak naivní, že nám absolutně nedochází, že to jsou jenom slova a žádné činy. Po několika daných pokusech potom začínáme teprve ztrácet trpělivost, většina žen ovšem zavře pusu na další malý slib.
Oproti těmto vypočítavým mužům je naprostý unikát můj přítel. Už zprvu mi řekne, že se zamýšlet nebude, protože nemá proč. Přiznávám, že v tu chvíli mám pocit, že bych mu nejraději praštila do hlavy pálkou, abych mu pomohla najít správnou odpověď. Potom si ale říkám, jestli bych neměla být vděčná za to, že nemá potřebu se přede mnou přetvařovat a nemaže mi med kolem pusy. Koneckonců není to přesně to, co my ženy pořád vyžadujeme? Upřímnost, pravdu. Tak já mám pravdu neustále na talíři, jelikož mi dochází, že můj drahý není typický muž a jeho chromozom Y nese poněkud zvláštní vlastnosti, a přesto si říkám, že čas od času by se nějaká ta malá lež hodila.
Souhlasím, že i on to se mnou nemá jednoduché, protože já se nerada nechávám klamat slovy a mnohem větší důraz kladu právě na ty činy, které když se dostaví i po tom, co mi striktně sdělí, že on je pan dokonalý (a jeho krknutí je středem sluneční soustavy) udělá mi to radost. Ale nic to nemění na tom, že urazí mou ženskou ješitnost, která k tomu všemu chce slyšet, že to bude dobré, a že mu to stojí za kompromis. Dovolím si citovat skvělou hlášku mojí přítelkyně Barbary, která mi nedávno sdělila, že každý chlap se přetvařuje, a každý z nich je idiot, je jenom otázkou, jakého idiota dokážeme tolerovat a „jednou chci mít děti, takže já naopak doufám, že narazím na idiota, kterej se nějakou dobu bude umět dobře přetvařovat“.
Tak a je to tady, je lepší, když nám náš protějšek lže do očí s pivem ruce s ujíždějícím pravým okem na fotbalový zápas nebo když na vás hodí vážný pohled, řekne „nemám proč se zamýšlet“ a pak se otočí zpět na svou práci v podvečerních hodinách a vy máte pocit, že skočíte z okna?
Žádné komentáře:
Okomentovat