Na světě je několik miliard mužů a každý z nich je svým způsobem unikátní a samozřejmě individuální. Když jsem tenkrát psala článek o mužích a Vánocích, musela jsem je rozdělit do čtyř skupin- sportovci, kutilové, narcisové a intelektuálové. Pochopitelně je to hrozně k smíchu, protože kdyby na světě byly jenom čtyři skupiny mužů, pak by celá psychologie nebyla tolik komplexní. Každopádně, kdyby jste si všimli, že váš přítel patří do jedné z těchto skupin, pak mi napište a dám vám tip na dárek k Vánocům. :)
Dámy, přiznejme si to, o čem se nejčastěji bavíme? O vztazích. O tom, jak nás ti naši štvou, co dělají špatně, ale i co dělají dobře. Což je vzácnost a většinou trvá první měsíce. Podle mě se muži dají rozdělit do několika stupňů podle závislosti na míře jejich feromonů. Podle toho, kolik jich v sobě mají, se potom chovají. Mají-li jich více, než je běžné, je dost možné, že to bude muž velice komunikativní, přemýšlivý, citlivý, ale mnohem víc urážlivější a ve své podstatě schopný být psychicky agresivní. Stejně jako my ženy. Pokud má muž více testosteronu, je to s ním jednodušší, ale musíme si na jeho testosteron dávat pozor a taky...potom na něm můžeme spatřit schopnost zírat do televize hodiny v kuse, protože jak jsem se dozvěděla, mají svou krabici „ničeho“. Vysvětleno to bude v odkazu pod článkem, jelikož bych nerada někoho kopírovala, video si určitě pusťte, stojí to za to. Hodně ve zkratce jde o to, že muži mají v mozku krabice a pokaždé otevřou jenom jednu krabici, ve které se nachází téma, neodbíhají jinam. K tomu všemu vlastní ještě jednu krabici „ničeho“, kde se vlastně nic neděje a kde můžou totálně vypnout i s otevřenýma očima.
My ženy tuto vlastnost postrádáme. Nevím jak vy, milé dámy, ale já přemýšlím pořád o něčem a hodně těžko se mi odpočívá. Bytostně nesnáším odpočívat odpoledne a nebo v podvečer a k tomu usnout a probudit se za chladné tmy, to je pro mě peklo. Mnohem raději budu někde lítat a něco vyřizovat, s někým se bavit, sbírat nějaké informace, zkušenosti, cokoliv. Moje krabice „ničeho“ přichází pouze pokud medituji (i když ani to bych nepřirovnávala k té prázdnotě, o které se tu bavím) a nebo, když jdu spát. Myslím, že největší aspekt toho, proč ženy nedokážou vypustit a muži ano je, protože muži jsou více flegmatičtí. My si všechno pořád bereme a těžko se nám zapomíná.
Ráda bych uvedla pár individuálních příkladů mužů, a tak vás vtáhla více do světa mého a mých žen.
Každá z nás má totiž dokonalé příklady toho, jakého člověka můžete potkat a s čím se musíte vypořádat.
Začnu u Barbary: Barbara je z nás asi nejvíc vyrovnaná. Život bere s nadsázkou a všemu se po pár dnech zasměje. Její přítel je synek zbohatlíků, mladý, naivní snílek, který čeká na blesk z nebes. Barbara mu to samozřejmě neustále vyčítá, protože si k sobě představuje muže stejně perspektivního, jako je dejme tomu jeho otec. Její přítel je ovšem sympatický, jenom si toho v životě ještě neprožil tolik, aby mohl objektivně posoudit míru některých jeho stupidních hlášek a trapných výstupů. Nejhorší, za ho soudím, ale je to asi běžná věc, je fakt, že když se s ním Barbara nedávno rozešla, jako první věc se začal domlouvat na schůzce s cizí dívkou. Moc vlastně nechápu, co si tím muži chtějí dokazovat. Nedávno jsme o tom s Barbarou vedly seriozní konverzaci a dospěly k názoru, že prostě nedokážou přijmout ztrátu a okamžitě chtějí to místo něčím zaplácnout, místo toho, aby si uvědomili, že je něco špatně a začali se snažit. Je to k smíchu.
Teď se přehoupnu ke svému příteli. Můj přítel tak naivní není, má svoje cíle, je inteligentní, má určitou dávku feromonů, jelikož se hodně pošťuchujeme kvůli věcem, které jsem s bývalými příteli nezažila. Už ho za to nesoudím, věřím, že z toho snad jednou vyroste. Otázkou je, jestli u toho budu ještě já....Nedávno naše hádky vyústily v patetické vyřčení na skypeu „ok rozcházíme se“... tak teď pozorně sledujte. Zralý člověk pochopí, že po Skypeu se rozchází pouze člověk, který má na zdi v pokoji vylepeného Justina Biebera. Čtyři dny jsme se neviděli a nepsali si, až konečně přišla nějaká řeč a vylili jsme si city, jak moc se nám po druhém stýská. Můj přítel neopomněl dodat fakt, že už se snaží zvát ostatní holky na rande, což jsem přešla, ale nemohla si pomoct té trpké pachuti, která se utvořila v mojí důvěře k němu. Když mi nakonec ještě v návalu opojení sdělil, že se chtěl vyspat s někým jiným (ale nakonec to neudělal, protože si to dokáže odříct a není takový blbec, jak prý si já myslím)... (ale blbec na to, aby mi chtěl ublížit takovým příšerným odhalením, které mu pořád stále úplně nevěřím, ale budiž...). Moje důvěra k němu je tedy na bodě nuly a potom se rozčiluje, když se ho zeptám na běžnou otázku, kde vlastně celý den byl. Nejhorší na tom bylo to, že jsem byla taky dost napitá a v návalu intenzivních pocitů jsem mu to chtěla podobným výmyslem vrátit zpátky, ale moje historka byla hodně upravená. Já jsem totiž ta, která celou dobu měla na paměti vzájemný respekt. A i když mě každý zval ven, pečlivě jsem si vybírala. Ženy jsou stejně stupidní. Pravé ženy se snaží uchovat si svou dignity, no matter what. Občas bych si přála být stejně rozlítaná jako před pár lety. Protože to bych mu to teprve natřela, stejně jako to chtěl natřít on mně. Hřeje mě však u srdce to, že já jsem neměla potřebu nikoho zvát. ;)
Nora má nejbizarnější případ. Nemá žádného přítele a už pěkných pár měsíců chová určité pocity, pro jednoho snědého prince, kterého potkala v romantické zasněžené Praze minulý rok. Princ ji natolik okouzlil, že se dokonce styděla se nám přiznat. Pár měsíců na to za ním letěla do New Yorku, kde se choval poněkud zvláštně. Dovolím si mu dát jméno Hříšník, jak vypovídá i jeho jméno. Jeden velký hřích, kterého se pořád dopouští je styl, jakým plete Noře hlavu. Po dobu, kdy byla Nora v New Yorku, ji sice vše zaplatil jako galán, staral se o ni, ale nakonec ji nechal se odstěhovat, protože mu nevyhovovalo, že by s ním bydlela dva týdny. Zapomeňte na Hříšníka, Blbec s velkým B je to. Včera jsme dokonce díky němu a ostatním hříchomilům vyhlásili mezinárodní den kreténů, tak doufám, že jste nezapomněli popřát. Nicméně musím na ni naprášit, že i když jí včera psal a Noru to otravovalo, nemohla jsem ji neslyšet, jak se tu za zavřenýma dveřma hodinu směje s někým na Skypeu a bylo mi úplně jasné, kdo to byl. Tak tady vidíte, že i žena jako Nora podlehne. A pak, že ženy jsou zlo. (Poznámka: teď mi bylo vysvětleno, že se mu Nora VYSMÍVALA, takže fail mému chápání a high five Noře! Tady mi poslala úryvek jejich konverzace, pobavte se!
ON: kdy přijedeš do NY?
Nora: nevím...
ON: dneska jsem ležel na té rehabilitaci a myslel na tebe a fakt mi chybíš, teď bys mela říct něco na oplátku
Nora: dneska jsem měla dobrej oběd...)
Kate má na tyhle kretény největší štěstí. Díky tomu, jak moc jí Banán podkopl nohy se nedokáže zamilovat a flirtuje s každým na každém rohu. Než ji začnete soudit, uvědomte si, že je to žena s rozervanými city, které už nikdy nikdo neslepí zpět. Jak já říkám, můžete lepit vázu zpět, ale už nikdy to nebude ta krásná váza, bude popraskaná. S Banánem měla hádky na denním pořádku. Teď se pořád upíná k Broukovi a panu Čubičkovi a sama přitom ví, že ani jeden není to pravé ořechové, ale spíše jenom lepidlo k její váze. Je to šílené, co nám ty chlapi občas dokáží provést. Já jsem si vždycky myslela, že jsem dostatečně silná a v podstatě jsem, ale přesně jak říkám, když se otevřete, potom necháváte druhé zanechávat na vás šrámy (které už vám nepomůžou hojit). Ale to je život.
Berme to, jak to je a jak to přichází.
A nezapomeňte se podívat na krabici „ničeho“... :) http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ
Žádné komentáře:
Okomentovat