Přijde mi adekvátní, abych všechno, co se na tomto blogu ocitne, započala tímto článkem. Ráda bych vás totiž uvedla do svého života. K tomu, abyste však mohli nahlédnout pod skořápku či pozlátko, je potřeba chopit se díla velmi osobně, řekla bych až intimně. To byl totiž už od počátku můj záměr.
Nechci specifikovat, pro koho je tento internetový prostor předurčen, jenom nastíním, že pokud vám chybí zduřelé žlázy v horní části těla, jednou za měsíc nehltáte prášky a necpete se sladkostmi na nervy a pokud jste předplatitelem časopisů FHM a Maxim, pak tu asi nemáte co dělat.
Ne... vlastně si dělám srandu. Pokud jste muž, můžete zůstat. Možná pochopíte, že my ženy nejsme ani tak složité, pouze fungujeme na opačných principech. A jelikož muži myslí logicky a více matematicky, je možné zasadit naše chování do stejné šablony a vznikne perfektní vzorec s určitými odchylkami (nerada škatulkuji, ale tady se na to s nadsázkou připravte).
Abych se dostala zpět k pointě – doufám, že pochopíte nutnost psát tyto články anonymně, jelikož jedině tak do nich můžu vložit všechno, co se skrývá za maskou.
Změním tedy pár jmen, okolnosti, pocity (na to jsme my ženské přece experti) a šílenost mých přítelkyň ovšem zůstanou neposkvrněné.
Moje jméno je tedy Karla. Žiju v Praze, všude po světě už jsem plnoletá, na hlavě nosím blonďatou hřívu, mám ráda kýč, piano, můj hřích je latté a sladkosti, neumím prý ukazovat svoje city, jsem náladová, mám velké cíle, chci odsud vypadnout a občas mám chuť sama sebe zabít. Na druhou stranu si uvědomuju, jak moc jsem vděčná za život, jaký žiju. Přesněji řečeno jsem šťastná za přítelkyně, jaké mám. Neskutečně si vážím svých lidí okolo. Nejen, že jsou talentovaní, ale jsou i vtipní a vždy mě rozveselí a o něco obohatí.
Na jedné straně mám nejlepší přítelkyni ze školy, které budu říkat Paula. Paula je krásná žena, která už touží po rodině. Má ovšem strach z toho uvázat se na jednoho muže, čemuž se ani nikdo v dnešní době nemůže divit. Paula a já se snažíme vídat alespoň jednou týdně. Rok jsme se neviděly, a proto se snažíme napravit staré chyby. Ovšem oběma nám určitě neuchází jistý fakt, že za rok se hodně věcí změnilo a obě jsme momentálně ve fázi, kdy hledáme svůj starý vnitřní rozkvět. Paula miluje víno, svoji maminku, česání mých vlásků, lakování nehtů, řečtinu, svůj klid a navoněnou domácnost, pořádek, svůj seřazený prádelník podle barev a vzorů... a nakupování. V životě jste nepotkali člověka, který je větší shopaholik. Kdykoliv ji něco bolí, má trápení (jak psychické, tak dokonce fyzické), musí si spravit náladu novými boty, či kabelkou od Guessu. Když se mě před rokem ptala, jaké tetování by ji vystihovalo, oznámila jsem jí, že by potřebovala přes záda vytetovat plán Palladia.
Na druhe straně mám tři kamarádky, které jsou zároveň mezi sebou přítelkyněmi už mnoho let. Já jsem se přidala jako poslední. Oznamuji, že na sobě neshledávám z jejich strany žádnou újmu. Říkejme jim Nora, Barbara a Kate.
Nora je svá. Je vybíravá co se VŠEHO týče. Je jedno jestli je to plátek sýra nebo dvounohé stvoření, které by ji mělo obšťastňovat. Možná proto je pořád sama. Mám takový pocit, že si na to už zvykla a do jejího životního stylu by se žádný muž ani nevešel. Miluje New York, bio potraviny, svojí výbornou dýňovou polívku, svůj chladný rozum, kvalitní kosmetiku, How I met your mother a Dextera. Nesnáší tupý a laciný chlapy, junk food, určitě dny, kdy přijde utahaná z práce a já jsem nakvartýrovaná v koupelně, jo a taky se nerada baví o svém soukromém životě. Všechno se snaží brát objektivně s nadhledem, naprosto neobjektivní však je, když přijde na řadu otázka technologií. Vzhledem k tomu, že je z fotografické rodiny a pracuje jako foto-editorka a fotografka, veškerá elektronika, se kterou pracuje, na sobě musí mít nakousnutý jablko, jinak je zle. Už pár měsíců se vídáme pravidelně, jelikož sdílím lože s jejím bratrem. (Všechno je samozřejmě zástěrka k tomu být nablízku mé nejlepší přítelkyni). Má to svoje obrovské plusy, vždycky máte za dveřmi někoho, s kým si můžete promluvit o svých problémech a nebude vás soudit za to, že to berete moc sentimentálně.
Barbara je moje soulmate. Je to pěkná potvora a moc dobře to o sobě ví a ani netají. Proto ji všichni tolik milujeme, protože nemá potřebu se přetvařovat a dává nám možnost ji milovat za to jaká doopravdy je. I když to občas dost bolí. Má skvělou rodinu, hlavně maminku. Není to taková ta typická matka typu : tohle bys měla dělat a tohle nesmíš. Ne, je aktivní, chytrá, krásná, a stejně jako její dcera se s vámi nepáře, když se baví o životě. Spousta jejích hlášek mi z úst její dcery utkvěla v hlavě a určitě se k nim v průběhu mojí cesty s vámi dostanu. Barbara miluje svůj talent, svojí bujnou hřívu a plné mulatské rty, svojí prořízlou pusu, která se nebojí poslat vás někam, taky má slabost pro chlapy, kteří si ji umí podmanit a dávají signál, že se o sebe umí postarat. Na druhou stranu bytostně nesnáší loosery, kteří nevědí, co dělat se svým životem a dovolují si ji vůbec oslovovat. Důkladně jim dává najevo, že na ně nemá ani špetku času. Je to silná žena, která se rozhodla udělat něco se svým životem a odjet si splnit sen do Ameriky. A i přesto, že jsme od sebe tolik stovek kilometrů, pořád si máme co říct a neustále zjišťujeme, že máme podobné myšlenkové pochody. Jako jediná má podobný počet sexuálních partnerů a kdykoliv řeknu něco ošklivého, odkývá a nesoudí. Její upřímná slova, když mě kárá za moji lenost, mi nevadí. Naopak mě nakopávají dopředu. A její dramatické výstupy a neuvěřitelné historky plné sarkasmu a chladnosti (ale zas tak „žhavé“ to samozřejmě není) mě vždycky donutí se smát.
Kate je krásná štíhlá blondýnka, která se taktéž rozhodla nesedět líně na zadku a odjela studovat germanistiku a slavistiku kam jinam než do Germánska. Díky bohu nás však jezdí poměrně často navštěvovat a taktéž jsme téměř v nepřetržitém kontaktu. Je zajímavé sledovat její strasti s muži v Germánsku. Pokud jste si všimli, že jsem záměrně nenapsala s Germány, máte bystré oko. Kate má totiž zásadní problém, který ji činí však unikátní. Má šílenou slabost na jižanské typy, které touží si ji jako ženu podmanit. Nebudeme si nalhávat, že v našich fantaziích muž, který si nás umí dobře podmanit a postarat se o nás, nehraje čas o času velkou roli. Kate ovšem tyto fantazie posouvá na úplně nový level. Na takové perské prince totiž působí jako magnet. Bajajové si ji však nechtějí podmanit jen tím sexy způsobem, který si v hlavě před spaním konstruujeme. Kate prožila dlouhý a bolestivý vztah s jedním takovým Bajajou (napadá mě asociace, že je to spíš Banene a z toho mě napadá, že mu začnu říkat pan Banán, jelikož se o něm ještě párkrát zmíním). Pan Banán byl dokonalý příklad takového „prince“, od kterého se díky bohu naše princezna už odprostila. Kate má ráda dobré jídlo, posezení se svými dobrými kamarádkami, Prahu, léto, vodu a koupání, opalování, peříčkové náušnice, květované vzory na šatech či tričkách, užívání si života a opíjení se do stavu „za tři vteřiny usnu a ráno se probudím s hroznou kocovinou... a budu muset jíst kapra“. Nesnáší svoji přitažlivost k oněm „princům“, momenty, kdy nedokáže říct NE a pana Banána, z prostého důvodu, že do dnes nepřišel na to, o co se ochudil.
Jak vidíte, jsme ženy jako každá jiná. Bojujeme se stejnými démony a prožíváme spolu mezitím úžasné chvilky, kdy se podělujeme o svoje démony s nadhledem a nadsázkou.
Oh, jak já miluju tyhle moje ženy!
Žádné komentáře:
Okomentovat